Teda ne že bych se v uplynulém týdnu šetřil. Vlastně dost nešetřil. A vrchol přede mnou. Včera mě potěšil na bytové restauraci velké překvapení - novozelandský šlehačkový dort. Bylo to hezký a ocelář ve mě se rozpouštěl. Mám Vás vlastně provokat tím, co jsme jedli. Mrkněte na facebook Pavlíny Wolfové, která to tam solila on-line a síbrala ke každému nafocenému chodu stovky "lajků" (věřím, že se to těm lidem v podstatě ale nelíbilo) a komentů (za číslo jedna považuju: Fajn, já si jdu udělat topinky!). Bylo to super a já těším na únorový díl.

A teď před vánočním, novoročním a narozeninovým večírkem LiStOVáNí v Brodě. Už vím, že tu nebudou všichni a trochu mě to mrzí. Ale co zmůžu, udělal jsem pro to všechno. V tom vlastně žiju už dlouho. Trápím se někdy něčím, co hrozně chci a nejde to proto, že asi vlastně hodně chci. Pak si to přečtu někde nějak překrouceně. Pak se zjistí, že kamarád kamarádky řekl, že jsem řekl. A já asi možná vážně řekl, protože jsem v žoviální utlachanosti číslo jedna. Bolí mě pravá uzlina a hnisavou angínu jsem neměl skoro 20 let. A jak je možný, že používám takhle velký číslovky. A jaktože to řeším? Začínám hysterčit z věku. Ještěže mi napíše zase tolik lidí: "Ty si ještě na věk ztěžovat nemůžeš!"