Dekadentní. Opulentní. Kontroverzní. A spousta dalších krajních slov by se našla pro Maškarní bál v Mozartovském duchu v divadle Reduta, které sídlí pod břichem brněnského Zelňáku. Takový roztomilý podbřišek. 27. ledna totiž měli narozeniny dva génie, W.A.M. a L.H. a tak jsme zavítali do prostor divadla (zábava, radovánky, překvapení, program, ochutnávky, performace probíhala všude), již značeně podkouřeného. Mozartovské a jiné další historické postavičky tam působily opravdu thrillerově. Já v Klírovi dost vojensky.

Program byl pestrý. Alkohol dobrý. A já ve víru tance otevřel další fulghumovské dveře. Však mi to Fuljumero pořád připomínal: Lukas, don´t affraid of dance. Pravda, nálada byla (na miskách vah, kde to převažovala zatrpklá a zatěžklá celodenní depka, nakonec vyhrála večerní veselá žíla) opravdu překvapivá. A večer dokonalý. Mžouravý. Tam na konci, když už bylo po tom, se díval mžouravě, jako by byl úplně mimo. V tu chvíli byl nejhezčí.

A dnes večer (po mém 5hodinovém pozdním příjezdu na místo činu v Minoru) přeplněná Dáma řekla své sbohem. Na dalších pět let? Napořád? Kdo ví? Rádi bychom ji ještě vytáhli z listovacího šuplíku, aby nás ještě otrávila svým vtipem.