v 8:10 sedím s rýmou ve francouzské kavárně Minelli na Jiřího z Poděbrad a cucám fresh s pocitem, že vitamíni udělají své. Přes krásný plečnikův kostel se protahuje slunce a zívá spolu se mnou.

v 8:30 beru 20 knih Straka v říši entropie v podkrovním ateliéru Markéty Baňkové, která svého malého Mikiho přesvědčuje, že mu černé termoprádlo na horách bude kromě teplé jistoty i slušet. Mikiho módní přehlídka znejisťuje.

v 8:50 jako kůň skáču po Praze dál a ocitám se na 65tém šachovém poli (tedy někde mimo kavárenský stolek) v nakladatelství, které před Sedláčkovým bestseller vydávalo jen poezii svou či kamarádů a další kamarády trestali tím, že jim ty sbírky dávali zdarma (kdo zlobil, dostal dvě!). Házím do svého červeného šípa 130 Ekonomií s českými písmeny (EDAZ) a 5 s anglickými (EGE)

v 9:30 mě dojímá recepční v nakladatelství Portál, možná ani ne metr vysoká liliputánka, která se nemůže dostat na židli. Snažím se jí pomoci, ale ona posléze vše dokonale zvládá, se všemi těmi velkými telefony, tuškami i dvoumetrovým Hejlošem. Tragikomická situace je cenná, je skvělé, že lidi s takovým handikepem můžou fungovat právě takhle ve světě, který je i pro obry divoký. listbusu naopak vyndavám knihy Torey Hayden, které jsou úžasné, pozor na ně

v 10:10 mě vítá na prahu svého podkroví spisovatel a nakladatel (Práh), Martin Vopěnka. Jemu vracím pro změnu knihy Aleny Ježkové, které vydal pověstí nejdřív 77, pak 55 a nakonec 33 (těch knih je naštěstí méně). Nakladatel si je převezme a jako spisovatel mi podává svou knihu Spící město. Těším

v 10:50 už jsem v nakladatelství gigantickém. Mladá fronta, obří dům i s tiskárnou (knih i svých časopisů) je jedním z nějvětších. Přes tisíc bran, čipů, kódů a securitů se dostává do patra svých známých - Magdy, Ondry, Petry, Lucky, Antonína a draka Tomáše. Ve skladu nabírám tolik Pachatelů dobrých skutků (listujeme v únoru), že si u toho připadám jako pachatel nejdobřejší. V kantýně pak rozebíráme naše životní šachové pole. Přiznávám, že jsem teď často na tom 65tém

v 12:30 už v krásné secesní kavárně Evropa mluvím s Pavlem Trávníčkem, který mě chce Pozvat na večírek. Tedy obsadit do Pozvání na večírek, skvělé hry Niela Simona

v 14:15 v krásné budově ČSOB, které zaměstnanci (nevím proč) říkají NHQ, probíráme jak bude vypadat veliký páteční večírek. Ptám se, kdy tam naposledy viděli Sedláčka. Který jim ale dělá po světě teď takové jméno, že nemusí litovat

v 16:00 jsem s Bárou naopak ve sklepě, tedy skladu milého, možná nejmilejšího nakladatelství, Baobab. Beru Životy k sežrání, který v LiStOVáNí žereme teď nejvíc a nejradši. Přemlouvám je, ať už se konečně dotiskne Kouzelná baterka

v 17:30 nacvičujeme s Krampolem vtipy a historky do natáčení, ve kterém určitě nebudu dokonalý

v 20:00 anglicky EGEujeme, tedy hrajeme s Tomášem Sedláčkem anglicky jeho Ekonomii pro Americkou hospodářskou komoru. Je to na dobré cestě, improvizujeme už i v angličtině (krom Alana: ten jen pořád říká rusky aka Nikolaj Vasiljevič Google "Ja paguglaju")

v 01:34 si nechávám snít o věcech, které mě teď těší. Věřte nebo ne, zdá se mi jen o autě plném knih