Celý divný den začal včeřejším monitoringem, který vyšťoural víc, než se vlastně stalo. Jakkoliv by to bylo fajn a hezký, tohle prostě fajn a hezký není. Jeden kopíruje od druhého a přidá nějakou další chybu, další kiks. Ale to je vlastně už dávno jedno. Poučení? I v Brně se dá něco vypátrat. Co horší ale? Celá krásná sobota je nějak prostě pryč.

Největší radostí, která je a bude, tedy zůstává má malá. Na předtančení jejich taneční školičky se hnala dopředu a stejně tak jako i další děti (každý si samozřejmě myslí, že to jeho je nejlepší) byla fakt rozkošná. Dívat se, jak vypadá zima v Zimbabwe vytančená 40 dětmi (zatímco venku je reálných -20) to vážně na chvíli zahřeje.

Abych úplně nezamrznul, dolil jsem aditivum do nádrže (ano, mluvím jenom o autu). A samozřejmě také o sobě. Film Magnolia, tomu totiž říkám nemrznoucí tečka. Tříhodinová smršť příběhů o špatných rozhodnutích mě okamžitě hází na stůl ty má (většinou pramení z toho, když něco hodně chci). A tak budu jen čekat, až začnou z nebe padat žáby.