"Člověku vyrobili tak velkou hlavu, že se v ní dá ztratit, teda uvnitř tý hlavy. Žádnej živočich nemá takovou představivost, která někdy rozvine život do tolika směrů, až se všechno zatemní."

I já si někdy připadám ztracený, potřeboval bych vysvětlit to, co mám zatemněné. Kniha Role člověka mě tak často postavila před soudnou hranu, že bych si toho nejradši vypsal víc. Jenže, k čemu mi jsou citáty. Pak se člověk a jeho role stane hráčem na recepty druhých. Není lepší, jakkoliv to bolí, dojít k poznání sám?

Začínám se bát, že mě finská literatura, celá ta severská, neskutečně baví. Jako levičácká groteska se dá nazvat kniha Role člověka od Kari Hotakainena. Salme Malmikunnasová mu prodá za 7000 euro svůj život. A vypráví. Trvá na přesných údajích, reáliích, souvislostech (víme přece, že cokoliv vypouštíme ven stává se v tom okamžiku padesátiprocentní pravdou - a co teprve SMSky?), pan spisovatel je zpracovává po svém. Osudy jejích dětí, které se perou s konzumní dobou v Helsinkách, každý po svém, všichni však dost tragicky. Ať jsou řediteli v marketingových společnostech, operátorkou na prodej předplatného nebo jen ochutnávači-profesionálové, tedy lidi na pokraji bezdomovectví.

Tahle knížka nemůže ublížit, je psána stroze, jasně. Však ji vypráví prostá žena. A přece tam padne tolik myšlenek a tref, že je váš názorový terč značně proděraven. V říjnu vyjde další kniha Kariho Hotakainena, Slovo boží. Pokusíme se ji dostat do LiStOVáNí.