Jsem zhýčkaný. Důkaz? Mám strach z toho všeho, co mě čeká. Co nás čeká?
- brzo s Klárkou vstát a vyjet
- Vrbno pod Pradědem (ráno byla v Opavě taková kalamita, že tam to bude apokalypsa)
- cesta do vrchu bez řetězů
- došlap k chatě 500 do svahu sněhem
- chata plná dětí z lesní školky
- chata bez elektřiny, teplé vody, pevného topení
- dny na svahu bez lyží (jaktože mají všichni tento sport rádi)
- dny bez internetu a blogů (i když, kdo ví)
- dny, kdy budu mlčeti zlato a zlatu budu mlčet
- teplota, která mi asociuje, že jsem zhýčkaný středoevropan, který si svého adrenalinového vyžití užije se svým LiStOVáNím a životním (ne)stylem vůbec bohatě sám o sobě a nemusí ho dohánět
- kolegové tatínkové, kteří se prý chystají na noční běžky a přenocování pod širým nebem ve sněhu (vzkázal jsem jim, že se nechystám)

Jsem zhýčkaný. A přesto se těším! Apalucha začíná. Nejradši bych dělal Alberta, vařil čaj, vymýšlel bojovky. A propo, pak bych jako Pepa taky rád v noci jezdil na běžkách do sousedního luxusního hotýlku, kde by mě nějaká Zdena či jiná studánka koupala, krmila knedlíky a poskytovala náruč osamělé horalské nešťastnice.