Pro Marušku, pro Jarušku, pro Vlaďušku. Sraz starých dam, které tady nevaří jed, ale pijou Svijany a moje autogramiáda ve Vrbně pod Pradědem. Zřejmě i tady běží televize a zřejmě tady, možná více než kde jinde, mají lidé čas koukat na televizní kraviny.

Velmi zajímavá instruktorka Nina naučila Klárku už plužit. Byla dokonce na velkém vleku a já pořád dole vzpomínal u stánkaře Tomáše (který má doma v Olomouci už trochu blouznící ženu a 13ti měsíční dítě, kterému rostou zuby) na své poslední lyžování. To bylo na lyžáku na Kvildě. A lyžoval jsem jenom proto, že jsem chtěl Blahoutovou a Blahoutová lyžovala.

Zítra domů, do (prý) čtyřicetistupňových mrazů (nepřehnal to někdo?). Roztopit Říčky, schovat rodící matky a jehňata a připravit se na nedělní Lichožrouty. Doufám, že se tam uvidíme, Moraváci? Těším se, jako i stánkář Tomáš za svou rodinou. Zatímco dělal párky v rohlíku, svařák a hranolky s kečupem říká:
"Kdyby člověk nepotřeboval tolik peněz."
Říkám mu, že: "Chápu. Ale zároveň může přijít chvíle, kdy si řekneš, možná jsem radši neměl vydělávat nic."