Do prostorné tělocvičny pálí slunce přes obdélníková okna. Do slunečního obdélníku kladu obdelníkovou žíněnku. Svlékám si džíny, lezu i do spacáku. Věděl jsem, že se budu chtít dospat. Štěpánov nad Svratkou obklopují ze všech stran krásné stráně. Po obědě (a fotce s kuchařkou Radkou) jsem se těšil zabrat a to se mi dokonale povedlo. Slunce mě vyživovalo a já se ponořil do snů a vzpomínal na krásné oči a úsměv v přítmí.

Najednou řev, pištění, jekot, šílenství. Otevřu oči, zaostřím. Kolem asi patnáct holčiček v sukýnkách, které ve Štěpánově nad Svratkou (!! - tomu říkám globalizace trendu) cvičí prý jógu. Ta probíhá tím, že se honí po tělocvičně a křičí. Síla. A mezi nimi, jak bezdomovec na žíněnce, v trenkách Hugo Boss, s omačkaným obličejem, přeleželými vlasy a rozplývajícím se přáním, že to přece musí být jenom sen (opravdu není!), se budím.

Večerní talkshow s Matonohou probíhá tak, že mě na jevišti opije. Takže, kdo byl, ať dojmuje. Mé dojmy jsou matné a slyším jen ten řev malých sukýnek.